Jak jsem šila šaty, aneb zkouška nervů

Hezký den všem. Nějákou dobu jsem teď neměla čas přidat další příspěvek, ale už je to tady. Hurá! :)

Před dvěmi týdny jsem se totiž rozhodla, že si ušiji šaty. Přece jen, sukně jsou takový startovací level a šaty už jsou těžší oříšek. Našla jsem na věšáku staré šaty, které jsem nosila moc ráda a měly parádní střih. Šla jsem na to teda formou pokus-omyl a rozhodla se prostě staré šaty rozpárat a podle toho udělat nový střih. Chyba lávky! Vůbec mi totiž v první chvíli nedošlo, že ony zmiňované šaty jsou z úpletu a tudíž vůbec nebudou držet tvar. Však mi to taky záhy došlo. takže jsem to různě špendlila, kroutila a stěhovala... A sama sobě si nadávala. Tohle totiž byla jen předzvěst toho, co mě v následujících dnech čekalo.

Vydala jsem se do města okouknout látky na zmiňované šaty. Výběr nic moc a hlavně po shlédnutí stránek latka.cz mě už asi v obchodech niky nic nenadchne... Původně jsem chtěla látku objednat přes net, ale nakonec jsem od toho upustila. Musela bych udělat velkou objednávku a navíc když si nemůžu látku osahat, těžkou vybírat. Každopádně paní prodavačka v metráži v Lasu byla velice ochotná, to se musí nechat. Vybrala jsem si tmavě modrou barvu, látka složení bavlna+polyester. Na první dotek nádhera, moje představy o snadném šití se vznášeli na růžovém obláčku a paní mě v tom ještě hezky utvrdila. Chyba lávky! Už věta "Kupte si speciální elastickou jehlu a nit" mě měla na něco upozornit.

Zkrátím to-šití bylo děsné! Látka klouzala, nic nedrželo na místě, nit se trhala, dělaly se mi záhybky, prostě peklo! To, co normálně našpendlím a odšiju na stroji jsem musela špendlit, stehovat a pak odšít a stejně ten výsledek nebyl podle mých představ. Nejvíc času jsem strávila nad vypracováním horního předního dílu. Ano, rozhodně nejsem plochý hrudník, ale poměr prsa-obvod hrudníku zpracovat mě stálo minimálně pět let. Propadala jsem u šití pocitu zoufalství a nejedenkrát můj výtvor málem letěl z okna.

A toto je konečný výsledek. Na fotce šaty nevypadají tak hezky jako v reálu, ale krejčovskou pannu nemám, takže se musím spokojit s podlahou. Naštěstí je nová a ještě hezká :)

Každopádně mám poučení do příště-ne, úplety a podobné natahovací látky nejsou má parketa a nápad ušít si tričko vzal hodně rychle za své. Ani sestavování vlastních střihů zatím krom sukně nepřipadá v úvahu, na takový level ještě nemám. Naštěstí městská knihovna má plno Burd a střihy odtud jsou prostě super. Takže už mi na stole leží nová látka a střih na další šaty. Šatů prostě nikdy není dost!